PROČ SE PŘEJÍDÁME?
12.7.2022
Přejídáte se? A v zápětí máte výčitky, pocity studu a znechucení sama nad sebou…?
Pojďme se na to podívat podrobněji spolu:
Přejídání, jaké známe asi všichni:
Prostě toho sníme víc, než naše tělo potřebuje. Proč? Protože nám to jednoduše chutná.
Pokud se to neděje nijak často, nemusí nás to znepokojovat. Dáme si trochu pohybu navíc a je to vyřešené.
Přejídání jen v naší hlavě:
Když nám mamka voní pod nos čerstvě upečeným koláčem, neodoláme a kousek ochutnáme. V zápětí se prohlížíme, kam se nám to uložilo a tyhle výčitky způsobí, že příští jídlo si nachystáme menší, než by mělo být.
V horší verzi se za trest týráme hlady…
Reálně jsme se dost možná nijak nepřejedli. Ale výčitky nám hrají v hlavě jak otravná hudba, která nejde dostat z hlavy.
Emoční i fyzické přejídání dohromady:
Kdy nekontrolovaně spořádáme, co nám přijde do cesty a je nám úplně jedno, jestli si dáme kyselou okurku a na to šlehačku, slané, sladké, páté přes deváté…
Je to záchvat, který nedokážeme ovládnout a zastaví nás až pocit, že asi praskneme. V ten moment si uvědomíme, co se stalo a přichází pocity viny, studu, znechucení nad sebou.
Tenhle druh přejídání hraničí s onemocněním, a dopady mohou být fatální. A to nejen fyzické – zdraví, ale i psychické – deprese.
Proč přejídání vzniká?
U každého může být spouštěčem něco jiného. Hlad jím ale většinou nebývá. Spíše nutkavá potřeba a chuť jíst. Něco zajíst – nudu, stereotyp (např. k televizi patří jídlo), naštvání, smutek, frustraci, osamělost, stres.
Jídlo bývá jakýmsi tišitelem našeho emočního hladu. Dodává nám hřejivý pocit, který nám chybí.
Položme si tedy otázku: Po čem hladovíme? Čeho máme v životě málo? Co nám chybí?
A co s tím?
Řekneme si v dalším článku, který se bude věnovat tipům, jak řešit záchvatové přejídání.
Autorka článku: Mirka Philippi/ www.eatwithlove.cz
PROČ SE PŘEJÍDÁME?
Přejídáte se? A v zápětí máte výčitky, pocity studu a znechucení sama nad sebou…?
Pojďme se na to podívat podrobněji spolu:
Přejídání, jaké známe asi všichni: Prostě toho sníme víc, než naše tělo potřebuje. Proč? Protože nám to jednoduše chutná. Pokud se to neděje nijak často, nemusí nás to znepokojovat. Dáme si trochu pohybu navíc a je to vyřešené. Přejídání jen v naší hlavě: Když nám mamka voní pod nos čerstvě upečeným koláčem, neodoláme a kousek ochutnáme. V zápětí se prohlížíme, kam se nám to uložilo a tyhle výčitky způsobí, že příští jídlo si nachystáme menší, než by mělo být. V horší verzi se za trest týráme hlady... Reálně jsme se dost možná nijak nepřejedli. Ale výčitky nám hrají v hlavě jak otravná hudba, která nejde dostat z hlavy. Emoční i fyzické přejídání dohromady: Kdy nekontrolovaně spořádáme, co nám přijde do cesty a je nám úplně jedno, jestli si dáme kyselou okurku a na to šlehačku, slané, sladké, páté přes deváté… Je to záchvat, který nedokážeme ovládnout a zastaví nás až pocit, že asi praskneme. V ten moment si uvědomíme, co se stalo a přichází pocity viny, studu, znechucení nad sebou. Tenhle druh přejídání hraničí s onemocněním, a dopady mohou být fatální. A to nejen fyzické - zdraví, ale i psychické - deprese. Proč přejídání vzniká? U každého může být spouštěčem něco jiného. Hlad jím ale většinou nebývá. Spíše nutkavá potřeba a chuť jíst. Něco zajíst - nudu, stereotyp (např. k televizi patří jídlo), naštvání, smutek, frustraci, osamělost, stres. Jídlo bývá jakýmsi tišitelem našeho emočního hladu. Dodává nám hřejivý pocit, který nám chybí. Položme si tedy otázku: Po čem hladovíme? Čeho máme v životě málo? Co nám chybí? A co s tím? Řekneme si v dalším článku, který se bude věnovat tipům, jak řešit záchvatové přejídání.Autorka článku: Mirka Philippi/ www.eatwithlove.cz
